Bonmoty
Některé mé oblíbené výroky, hlášky a průpovědi, které rád používám při rozhovoru o duchovních věcech.
Housenka není obrazem hříšníka a motýl není metaforou morálně polepšené housenky. Je daleko spíše něčím jako housenčím andělem.
Desatero kopíruje ohradu ztraceného ráje.
Jízdenka ke spasení se vydává individuálně a nepřenosně, ovšem pouze na základě kolektivní smlouvy občanství nebeského Jeruzaléma.
Spasení je jako freeware, můžeme si ho kdykoliv zcela zdarma stáhnout z nebe, ale musíme se zaregistrovat.
Kdo ve svém srdci smýšlí příliš pravicově, pak mu pravá proroctví, která přicházejí kolmo z nebe, mohou připadat poněkud levicově a odmítne je.
Bibličtí fundamentalisté často věří tak, jako by Bible napsala sama sebe před založením světa a sám Bůh se podle ní teď musel řídit.
Boží Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Nestalo se knihou, Bůh je větší než jeho kniha, která pouze pravdivě svědčí o tom, co se stalo s Božím Slovem.
Potřeba znovu se narodit se neobjevila až s hříchem, naopak jsme o ni už Adamovým hříchem přišli. Teď ji musíme v pokání ze svých hříchů znovu objevit a přijmout od toho jediného, kdo ji neztratil.
Desatero platí dál, ale už ho nemusíme dodržovat. Kdo do svého nitra přijme Ducha Kristova, má de iure splněno spolu s ním, no není to skandál? Ovšem pozor! Duch Kristův nás chce po zbytek života postupně proměňovat tak, aby jeho splnění desatera v nás platilo také de facto v celém způsobu života.
Pro české něcisty: Ke známému českému pořekadlu: „Jsou věci mezi nebem a zemí.“ je třeba přidat ještě jedno: „Hledej, kde nechal tesař díru.“
My nemít hřích, tak neznáme jiný důvod k proměně. Ten ale v Bibli je už od počátku stvoření. Původní biblická proměna pozemšťana v nebešťana byla po hříchu bezkonkurenčně nahrazena jinou proměnou: „z hříchu do svatosti“.