UKÁZKOVÉ KAPITOLY

Úvod z knihy

Úvod

Rozhodnutí napsat knihu

Nikdy během svého života jsem nezamýšlel napsat knihu – nejsem spisovatel, ale výtvarník – scénograf. Tento obor jsem studoval na střední i vysoké škole a jako scénograf jsem také pracoval v libereckém divadle F. X. Šaldy. To, že napíšu knihu, mi řekl sám Bůh asi rok po mém obrácení, když jsem se modlil za svou osobní tvůrčí vizi. Po konzultaci s pastorem sboru jsem od tohoto záměru nejméně na 10 let upustil. Asi po 14 letech, když mi bylo 50, mi Pán řekl velmi výrazně jediné slovo: „Tužku!“, zrovna ve chvíli, kdy jsem v Písmu četl:

„Jestliže jste spolu s Kristem zemřeli mocnostem světa, proč si necháváte před­pisovat: neber to do rukou, nejez, nedotýkej se – jako byste stále ještě byli v moci světa?“ Kol 2:20–21

„Pane, řekl jsi, že mi nikdo nemůže zakazovat brát do ruky tužku? Znamená to snad, že smím začít s opravdovým uměním, a že nemusím zůstat jen u těch pomůcek pro nedělní školu?“ Když jsem porozuměl tomu, že to Pán myslí vážně, pokračoval jsem: „Ale Pane, neměl bych raději ještě rok nebo dva počkat? Nerad bych se dočkal situace, abych to musel vzdát, protože ještě nejsem hotov se všemi svými hříchy.“ Pán mi na to odpověděl: „Já vím, že ještě nejsi hotov, ale už začni, zbytek se doučíš cestou!“

Představivost

Nejprve jsem se pustil do výroby myšlenkových map nazvaných „Bible v Kapce vody“ (www.biblevkapcevody.cz), také do srovnávání proměny housenky v motýla s Biblí. Uběhlo dalších 14 let, než jsem si troufl pustit se do hledání dalších analogií a paralel ve všech oborech přírodních věd (astronomie, fyzika, chemie, biologie) tak, jak postupně přicházely na řadu při stvoření světa. K pochopení této knihy není třeba mít více znalostí z uvedených oborů. Kniha ovšem vyžaduje více představi­vosti, důraz jejího poselství je více ve výtvarné složce než v samotném textu.

„Představivost je důležitější než znalosti. Zatímco vědomosti definují vše, co v sou­časné době známe a čemu rozumíme, představivost ukazuje na vše, co bychom ještě mohli objevit a vytvořit.“ Albert Einstein

Kniha je určena široké veřejnosti od zvědavých kluků, které baví vesmírné záhady až po odborníky v přírodních oborech a také pro esoteriky. Věřící křesťany a znalce Písma upozorňuji, že kniha s Biblí nepracuje běžným způsobem. Kniha nehledá symbolické alegorie nebo morální metafory a jinotaje, nepracuje ani s číselnou symbolikou, pracuje jen s analogiemi přírodních tvarů se stvořitelským Božím Slovem, odhalujíc tak jejich strukturální shodu. Biblický příklad analogického myšlení vidím v Pavlových dopisech v popisu funkcí jednotlivých údů Kristova těla (1Kor 12:14–27).

Jednou jsem měl krátké vidění. V jedné ruce jsem držel petržel i s natí a ve druhé otevřenou Bibli. K tomu mi přišla tato myšlenka: V obojím je skryt tentýž kód Božího Slova, které bylo na počátku stvoření světa a kterým bylo vše stvořeno (Jan 1:3). Abych mohl odhalit tuto skrytou vzájemnou souvislost, musel jsem nalézt třetí způsob, nemohl jsem posuzovat jedno druhým ani druhé prvním. Na petrželi není napsaný žádný verš z Bible, ani Bible neříká nic o petrželi, to mi bylo jasné. Ten třetí způsob jsem nalezl ve výtvarném vnímání tvarů. Boží Slovo je informace vtištěná do hmoty (in-formovat = vtisknout formu), ne jinak se samo Slovo stalo tělem a přebý­valo mezi námi (Jan 1:14). S úžasem zjišťuji, jak všechno se vším souvisí a má jednotný základ. Když se na všechno podívám tímto prizmatem tvarů, pak nemám výmluvu (Řím 1:20).

Tato kniha žádná základní dogmata Písma nepopírá, naopak se je snaží podpořit a upevnit, i když poněkud nezvyklým způsobem. Přál bych si, aby v církvi zavládla tato zásada: Stávající církve ať neodsuzují nové refor­mátorské myšlenky, a naopak nadšenci pro tyto nové myšlenky ať neodsuzují všechno staré jako neplatné. Čemu Bůh doposud žehnal a co si používal ke spasení mnohých, ať kvete a roste dál. Věřím, že nový typ církve přijde s takovou mocí, že to změní národy a jejím vedlejším posláním bude také mocně žehnat všem stávajícím církvím, pokud neporušují základní biblickou věrouku o Kristu.

Prorocké podněty

Velkým podnětem k napsání této knihy bylo také proroctví Cindy Jacobs na „Konvokaci všech národů“ v Jeruzalémě 2013 o českém národě, které začínalo slovy: „Pozorujte Českou republiku! Chystám se, že tam zahájím velké Boží hnutí. To hnutí, které přijde, bude odvážné hnutí těch, kteří budou psát o pravdě, a to bude přinášet lidem svobodu.“ Na to navázala další proroctví o novém reformačním hnutí v české zemi: Paul Manwaring – Awakening Europe Praha 2017, Robert Stearns a Lance Wallnau – Křesťanská konference 2018, Hany Soryal tamtéž 2019 a Dr. Sharon Stone KS Praha 2020. Kniha by snad mohla být také skromným příspěvkem k naplnění proroctví z knihy Ricka Joynera „Oheň na hoře – Cesta“:

I nejmenší z těchto lidí může do Království přivést miliony. Někteří třeba nepove­dou lidi, ale dají vizi celému poli poznání, například vědě. Otevřou oči všech, kdo hledí na svět například očima biologie nebo fyziky, aby uviděli Toho, kdo všechno stvořil. Budou i tací, kteří jdou teď po této cestě, nebo po ní brzo půjdou, a přinesou to jediné poselství s takovou mocí, že to změní národy." Rick Joyner „Oheň na hoře – Cesta“

Mé názory mohou být pro některé lidi natolik neobvyklé a ojedinělé, že se může zdát, že nemají v církvi žádnou oporu. Nalézám ji v knihách některých amerických proroků, hlavně Ricka Joynera a Billa Johnsona, proto uvádím některé citáty z jejich knih. Odkazuji se k nim jako k etablovaným a známým autoritám, ale to neznamená, že jsem následovníkem nebo propagátorem jejich hnutí. Jen tím vyjadřuji souhlas s po­užitým citátem případně souznění s celou knihou.

Název knihy jsem také přijal ve snu. Po procitnutí mi v hlavě zněl anglicko-latin­ský výraz: „Midway Mundi“, který jsem snadno přeložil jako „Uprostřed světa“ a rychle zjistil, že se mi dobře hodí pro název knihy „Středem světa“. Je to vyjádření jednotící svislé světové osy Ducha svatého procházející v celé knize všemi etapami Stvoření od počátku světa skrze Kristův kříž až před Boží trůn. Její obdoba je známá v různých kulturách a mýtech (tzv. „axis mundi“), ovšem v nich neprochází biblickou horou Sijónem a Kristovým křížem. Tato osa je jen pomyslná, ale mám za to, že po smrti ji v duchovním světě můžeme spatřit. Také tuto osu jsem v podobě světelného sloupu viděl ve snu a v Bibli odpovídá Jákobovu žebříku (viz kap. 5.).

V knize se snažím vystihnout vzájemně neoddělitelné propojení mezi Stvořením a Spasením. Abych odlišil dvojí význam pojmu Stvoření, píšu vždy velké písmeno tam, kde jde o význam ve smyslu celého kosmu nebo přírody a malé písmeno, pokud má vyjádřit Boží činnosti v konkrétních jednotlivostech. Také slovo Spasení píšu vždy s velkým S ve smyslu kosmologického principu a spasení s malým s ve smyslu dílčí události nebo Božího jednání s jedincem.

Tři základní reformátorské myšlenky knihy:

     a) Stvoření Adama – odstranění hliněného panáka z věrouky Bible
     b) Nenaplněná proměna Adama – tajemství nového metapříběhu lidstva
     c) Církev jako nebeská ambasáda – princip kolektivní zbožnosti

Kniha je snahou o výrazné změny ustálených myšlenkových okruhů (paradigmat) v přírodních vědách, v teologii i v biblické definici církve. Věda i biblická věrouka podléhají svým paradoxům: Věda už dávno ví, že evolucionismus nefunguje, a přesto s tímto pojmem dále pracuje. Podobně i církev by už také mohla zjistit, že hliněný panák v Bibli vůbec není, a přesto o něm dál učí. Pokud má platit, že Bible i příroda mají svůj původ ve stejném zdroji Božího Slova, pak tato shoda by měla být nějak patrna. Zjišťuji, že ve všech přírodních tvarech je opravdu zvláštním způsobem ukryto to, co je v jiných souvislostech napsáno v Bibli. Kniha je tak snahou rozšířit tzv. „Univerzální horizont“ biblického pojímání světa až na sám konec vesmíru a tím prohloubit povědomí lidí o tom, jak biblické Spasení skrze Kristovu oběť na kříži přímo navazuje a úzce souvisí s celým Božím Stvořením.

Kontraproduktivní antievolucionismus

Trápí mne, když vidím, jak naši bratři kreacionisté píší převážně jen s kritickým postojem jakéhosi antievolucionismu a téměř vůbec nehledají kreativnější přístupy k novým myšlenkám. Tato kniha je tedy paradoxně více namířena proti pavědeckým názorům našich poněkud málo kreativních bratří kreacionistů než proti evolucio­nismu, ovšem ne stejnými prostředky antipostoje, jako oni jdou proti současné vědě. To, že nalézám strukturální shodu s Biblí ve všech stvořených tvarech, nemůže být jen náhoda. Vím, že ji nelze přijmout za vědecký důkaz Boží existence, ten můžeme přijmout pouze nevědecky do svého srdce skrze přijetí Ducha svatého, ale existence této strukturální shody by snad mohla být uznána jako tzv. vědecký „množstevní důkaz“ z dostatečného množství shodných nahodilostí. Tím by se věda výrazně dostala do souladu s Biblí, neboť pravda může být jen jedna a ta je vždy Boží.

Tajemství skryté proměny

Druhou základní myšlenkou knihy je skryté tajemství proměny. Co bylo dříve ukryto, to bylo v Novém zákoně odhaleno a tím tajemstvím je záhadná proměna, bez které není možné vejít do nebe. O ní mluvil Ježíš ke svým učedníkům (Jan 7:34) a psal o ní také Pavel církvi v Korintu (1Kor 15:51). Podle všeho tak, jak to pečlivě zkoumám v Bibli a pozoruji v církvi, toto tajemství ještě ani po 2000 letech nebylo plně odhaleno a zveřejněno. Církev proces proměny zatím chápe pouze jako nutný následek Adamova hříchu, a ne jako součást původního aktu stvoření kvůli zcela odlišné povaze nebe a země (viz 1Kor 15:36–51).

Současná mládež civilizovaného světa, zdá se, trpí nedostatkem tohoto poznání. Mladí lidé jsou dnes vnitřně nespokojení se svým stavem a hledají nějakou zásadní proměnu, a tak přemýšlejí, jestli by se necítili lépe, kdyby si změnili pohlaví, a tak se stali někým jiným než jsou. Mladí lidé jsou emotivnější a eruptivnější než dospělí, proto se dnes na nich jako vyrážka projevuje tento deficit celého lidstva, který trvá už od vyhnání z ráje. Nikdo jim zatím neřekl, že tato touha po změně je od Boha, ale Adam svým hříchem o její naplnění přišel. Církev světu zatím neoznamuje toto tajemství skryté v Bibli a má k němu jen jediný příkaz: „Čiňte pokání!“

Mimoděk mne napadá nová bajka o housence, která ztratila schopnost se zakuklit a proměnit v motýla, ale ten neklid z toho jí zůstal: Přijde housenka k psychiatrovi a říká: „Pane doktore, já se vůbec necítím ve své kůži, potřebovala bych asi nějakou jinou. Neměla bych si změnit pohlaví? Co myslíte? Myslím, že to by mohlo být ono, jako bych se měla nějak proměnit, nebo co. Nemáte na to třeba nějaký prášek?“ V takovém stavu se nalézá celé lidstvo a ani současná církev si s tím neví rady.

Nový biblický metanarativ lidstva

Kniha přináší nový pohled na tzv. metapříběh (metanarativ) lidstva podle Bible. Většina křesťanů dnes vidí sami sebe jako motýla, který je přesvědčen, že se svým hříchem stal housenkou a teď děkuje Bohu za to, že ho z toho zachránil a vrátil zpět do původního stavu v ráji, kde byl ještě motýlem. To analogicky neodpovídá realitě.

Celkový příběh lidstva se tímto zjištěním faktů o ztracené proměně Adama a tím i celého lidstva zcela mění. Základní příběh zní jinak, než jak jsme doposud byli zvyklí. Už nejde jen o odstranění zla a návrat zpět dostavu dobra v ráji, ale také o dynamický proces růstu a zrání, který byl náhle uprostřed přeťat a nyní je zno­vu obnoven, aby mohl pokračovat do takových podob, které ještě nikdy v historii lidstva nenastaly. Takový příběh, pokud vím, ještě nikdy v žádné knize nebo filmu zpracován nebyl.

Pokud proces proměny z pozemského do nebeského stavu stále zdůvodňujeme pouze hříchem, šidíme tím sami sebe i celý svět o pravé poznání biblického příběhu a tím i o pravý radostný postoj k proměně, která nemá svůj původ v lidském hříchu. Nový dynamický metapříběh světa navrací evangeliu jeho pravý, nadpřirozeně přirozený radostný rozměr.